Progenitor virus


Progenitor (rovněž označován jako Mother virus, Founder virus, Clay virus, či Primogenitor virus) byl prvním virovým vzorkem použitým pro biotechnologické výzkumy korporace Umbrelly. Mezi unikátní znaky tohoto viru se řadí zejména schopnost modifikovat buněčnou strukturu, umožnit mutaci DNA i zajistit nové uspořádání genů, a tím tedy celkově měnit charakteristiku daného hostitele. Progenitor se tak stal základem pro pozdější sérii odvozených kmenů, jakými byly t-virus, t-veronica nebo virus Uroboros.


Objev:

Přestože konkrétní původ Progenitoru není znám, jeho výskyt se vztahuje k západoafrickému regionu Kijuju, kde byl během 60. let 20. století objeven v tamějším jeskynním komplexu patřící starodávné civilizaci Ndipaya. Za objevením viru stála expedice výzkumného týmu vedená aristokraty Oswellem E. Spencerem, Edwardem Ashfordem, Doktorem Jamesem Marcusem a jeho studentem Brandonem Baileym. Zahájení výpravy v září roku 1966 bylo podmíněno snahou nalézt předpokládanou látku, která údajně umožnila stimulovat a provádět biologické změny v organismu. Virus se měl nacházet uvnitř rostlin, jenž byly pojmenovány jako „Sluneční schodiště“ (Stairway of the Sun) a jejichž lokalita a samotná existence byly popsány v několika svazkovém díle cestovatele 19. století Henryho Travise, kde zpracoval své poznatky o putování africkým kontinentem. V tomto díle Travis zmínil zajímavý způsob kmene Ndipaya ve výběru kmenových králů – těmi se stali jen ti, kteří požili silně jedovatou rostlinu bez fatálních následků. Legenda tvrdila, že pouze pár jedinců by mohlo být přirozeně imunních vůči jedovatým účinkům květiny, přičemž po jejím požití získali i lepší fyzickou zdatnost a jiné zlepšující atributy. V případě, že někdo nebyl vůči toxickým vlivům imunní, znamenala pro něj konzumace této rostliny většinou smrt. Spencer, fascinovaný svazkem Henryho Travise a jeho popisem kultury Afriky, se společně s ostatními kolegy domníval, že rostlina obsahuje významný přírodní element, který by stál za bližší prozkoumání. Jakmile výprava dorazila na předpokládané místo výskytu, bylo 4. prosince 1966 při počátečních analýzách potvrzeno, že v rostlinách se skutečně nachází doposud neznámý kmen viru, jenž vzápětí dostal jméno Progenitor a rostlina, ve které se nacházel, byla jednoduše označena jako Progenitor-květina. Po získání virových vzorků a po návratu výzkumného týmu z africké expedice se však během prvních měsíců roku 1967 ukázalo, že s pěstováním těchto rostlin a kultivací viru mimo jeho původní lokalitu mohou nastat nemalé problémy – přestože samotné rostliny prospívaly mimořádně bez problému, virus, který se v nich měl vyskytovat, zmizel a to i přes značné pokusy uměle simulovat podmínky afrického podnebí. Tento nedostatek byl vyřešen v následujících letech po založení společnosti Umbrella, kdy byla původní africká lokalita s nalezištěm Progenitoru zajištěna a po vystavění příslušných výzkumných zařízení se odtud vzorky viru distribuovaly do zbylých laboratoří po celém světě.





První výzkumy:

Počáteční výzkumné práce na samotném viru započaly ihned po nalezení Progenitoru, byť jeho objevitelé zpočátku pracovali na vlastních výzkumech nezávisle na sobě. Například Sir Edward Ashford opustil původní výzkumný tým a začal vést svůj vlastní program, společně se svým synem Alexanderem Ashfordem, stejně tak jako Doktor Marcus. Co se týče Oswella E. Spencera, během výstavby vily v Arklayských horách, byla na jeho příkaz tajně vybudována Arklayská laboratoř, která byla plně uvedena do provozu v pozdních měsících roku 1967 a byly v ní okamžitě zahájeny práce na Progenitoru. 10. listopadu 1967 Spencer provedl s virem první umělý experiment na člověku, když unesl Jessicu a Lisu Trevorovy (manželku a dceru najatého architekta George Trevora), a použil na nich dva vyvinuté varinaty Progenitoru. Jessice byla aplikován varianta označená jako Typ-A, zatímco Lise byl vpraven Typ-B. Obě poté byly drženy k dalšímu pozorování. O pět dní později, 15. listopadu, Jessica Trevorová podlehla silné infekci, avšak její dcera Lisa, přestože pomalu fyzicky a mentálně zdegenerovala, zůstala naživu. Fakt, že Lisa s virem těle dosáhla tohoto stádia, znamenal průlom arklayského týmu, jenž se věnoval virovému výzkumu. Samotná Lisa byla ve výzkumných prostorách Arklayské laboratoře držena následující desítky let jako hlavní testovací subjekt a podstupovala nesčetné pokusy s variantami Progenitoru a jiných virů. Její existence byla přísně udržována v tajnosti a nebyla v té době známá dokonce ani Dr. Marcusovi nebo Siru Ashfordovi. Výzkum Progenitoru ovšem vyžadoval značné materiální a finanční zajištění. Aby tedy došlo k navýšení rozpočtu, stejně tak jako se mohli případně najmout další badatelé, kteří by dodatečně asistovali při výzkumu a samozřejmě z důvodu krytí samotného zbraňového biologického programu a jiných ilegálních aktivit, předložil Spencer svým kolegům plán k založení farmaceutické společnosti, čímž byly položeny základy Umbrelly. V březnu 1968 byla založena společnost Umbrella a výzkum kolem Progenitoru se zaměřil zejména na vojenské účely. Nicméně sám Spencer měl pro virus i další plány. Vnímal jej jako prostředek evoluce a hodlal jej zužitkovat pro myšlenku vytvoření nové a vyvinutější lidské rasy, přičemž sám sebe vnímal jako tvůrce, či až boha vyspělejšího lidského plemena. Progenitor díky svým dosud nevídaným účinkům však byl použit i v medicínské sféře a tím posloužil při vývoji farmaceutických produktů, což mohlo zajišťovat další finanční příjem a také budování prestiže na trhu, který tak mohl být nadále použit při biologicko-zbraňovém výzkumu a celkový rostoucí vliv Umbrelly na lékařském nebo zbraňovém trhu mohl sloužit zpětně zejména Spencerovým vlastním plánům. Aby Spencer dosáhl své vize, zahájil s utajením tzv. Projekt Wesker (respektive Weskerův projekt). Projekt zahrnoval počáteční fázi vývoje nového lidského pokolení a dle vize Spencerového předpokladu dokonalého světa měl být zárukou stejně dokonalých lidí, avšak ti se s svým skrze evoluci získaným intelektem a sílou nesměli obrátit proti samotnému tvůrci. Spencer proto svou pozornost zaměřil ke školení ideálních a kvalifikovaných osob, jenž měly stát v čele vysněného nového světa. Projekt Wesker byl pojmenován po šéfovi tohoto výzkumu a jeho cílem bylo shromáždění několika stovek dětí, které se narodily nejintelektuálnějším a nejúspěšnějším párům po celém světě. Tyto děti byly v následném programu vychovávány, školeny, fyzicky i mentálně trénovány a po speciální výchově vypuštěni a nasazeni v různých sférách po světě. Všechny takto vybrané a testovací subjekty byly pojmenovány příjmením Wesker a v projektu byly známy jako Weskerovy děti (Wesker Children).


Výzkum dalších virových kmenů:

Během 70tých let se James Marcus při svých experimentech s Progenitorem zaměřil na použití viru pro vytvoření tzv. Bio-organických zbraní. Ve snaze o rozvoj takového virového kmene, jenž by byl vhodným prvkem k vytváření Bio-organických zbraní, Marcus započal výzkum na pijavicích. 19. září 1977 Marcus docílil ve svém výzkumu zásadního průlomu a podařilo se mu vytvořit počáteční radikální variantu Progenitoru, která byla později označena jako t-virus. Tento kmen vznikl vpravením Progenitoru přímo do pijavic, kde následkem mutace došlo ke změně jejich DNA. S rannou formou t-viru zahájil řadu experimentů na různých zvířatech. Nakonec však tyto testovací subjekty byly doktorem vyhodnoceny jako nevyhovující, a Marcus se domníval, že nejvíce vyhovující základnu pro další experimenty představují právě samotní lidé. Avšak nedostatek lidských testovacích subjektů donutil doktora Marcuse k testování viru na kandidátech Umbrelly, jenž se v jeho Centru školili. Udává se, že počet obětí doktorových pokusů se vyšplhal až na dvacet lidí. Marcus práci na t-viru dokončil 13. ledna 1978 a zpočátku udržoval své výsledky v tajnosti, zejména z obavy, aby si někteří z jeho kolegů, zvláště Spencer, nemohli nový objev a jeho výzkum vynutit a prohlásit ho za svůj vlastní. Avšak, i přes utajení byl vzorek t-viru ukradnut Albertem Weskerem (jedním z testovaných v projektu Wesker jako subjekt číslo 13) a Williamem Birkinem, a předán Spencerovi pod podmínkou, že se stanou šéfy výzkumu pokračujícího v Arklayské laboratoři. Marcusovo nedaleké Výzkumné centrum bylo ještě téhož roku uzavřeno, přesto ve zcela opuštěném komplexu pokračoval ve svém bádání a úsilí vyvinout vlastní Bio-organické zbraně. Původní forma t-viru byla samozřejmě podobná Progenitoru, ale rovněž tak nevhodná k vývoji funkčních bio-zbraní. Později se nezávisle na sobě jak doktoru Marcusovi, tak i výzkumnému týmu Arklayské laboratoře, podařilo t-virus stabilizovat natolik, aby byl vhodnou variantou pro zbraňové účely a tím nakonec umožnil vývoj funkčních Bio-organických zbraní. Vývoj Progenitor viru pokračoval i ve výzkumné agendě jeho třetího objevitele a jednoho ze zakladatelů Umbrelly – Edwarda Ashforda a jeho rodiny. Roku 1981 členka rodu Alexia Ashford, jenž vedla mimo jiné i výzkum v Antarktické laboratoři, byla zodpovědná za využití viru k vyvinutí dalšího kmene. Přidáním DNA z mravenčí královny, ve které se údajně nacházela prastará virová látka, a aplikování tohoto DNA k Progenitoru, vznikl virus, jenž byl označen jako t-veronica. V roce 1983 Alexia aplikovala virus do sebe sama a za pomocí kryogenického stavu trvajícím 15 let nechala virus v jejím těle se přizpůsobit a umožnit jeho sloučení s její DNA, a tím plně zužitkovat jeho vlastnosti. Během pozdních roků 80. let se podařilo Africké laboratoři uspět ve snaze najít způsob umělého pěstování Progenitoru mimo původní lokalitu. Poté byla správa africké laboratoře silně omezena a zpřísněna, aby se dosáhlo definitivního utajení naleziště Progenitoru. Roku 1988 byl mimo jiné zavražděn i doktor Marcus a jeho dosavadní výzkum kolem Progenitoru a t-viru byl převzat doktorem Williamem Birkinem, který výsledky využil pro své bádání a pro další postup výzkumného týmu v Arklayské laboratoři. Birkin rovněž objevil další virový kmen, který se vyvinul poté, co byla stále žijící a působením experimentů značně poznamenaná Lisa Trevorová vystavena pokusu s uměle vytvořeným parazitem Nemesis (NE-alfa). Parazit v jejím těle zmizel, zřejmě se vstřebal a sloučil s jejím DNA. DNA Lisy bylo již samo o sobě značně modifikované vlivem Progenitoru, avšak její novější změněná struktura vykazovala nový kmen, který se stal významným základem pro G-virus. Birkin se nejspíše podílel mimo jiné i na vývoji tzv. Prototyp viru, který zřejmě vycházel z Progenitoru, a který byl výhradně použit v projektu Wesker. Zbývajícím třinácti subjektům tohoto projektu byl nějakým způsobem předán nebo aplikován tento vzorek viru, díky kterému mělo dojít k další selekci nejslibnějších subjektů. Avšak, většina z takto testovaných podlehla jeho účinkům až na pár subjektů a to Alberta Weskera a snad i Alexe Weskera. Alex se stal po tomto experimentu plnohodnotným zaměstnancem Umbrelly a tajně pracoval přímo pro Spencera. Alex byl Spencerem pověřen vést výzkum s cílem vyvinout na Progenitoru založený virus, který by umožnil hostitelovi omládnout, či případně zastavit proces stárnutí. Spencer na tento výzkum neustále poskytoval jak finance, vybavení nebo zásoby, tak i testovací subjekty. Nakonec údajně Alex Wesker skutečně ve snaze vyvinout takový virus s výše popsanými atributy, úspěšně práce dokončil, nicméně s veškerými výsledky krátce po skončení roku 2006 zmizel.


Situace po krachu Umbrelly:

Po rozpadu Umbrelly v roce 2003 se povědomost o existenci Progenitoru zvýšila, zvláště díky informacím získaných od Chrise Redfielda pro databáze protibiologického uskupení BSAA. Progenitor virus jako základní prvek, ze kterého je odvozen t-virus a jiné, se stal vítaným a exkluzivním artiklem pro další organizace a skupiny, které chtěly zahájit vlastní program biologických zbraní. Později došlo také k prozrazení původních nalezišť Progenitoru. Stalo se tak poté, co tuto informaci během výslechu vyzradil společnosti Tricell bývalý zaměstnanec Umbrelly a zřejmě již poslední nositel tohoto tajemnství, jistý Carlos M. Na návrh Alberta Weskera a na příkaz Excelly Gionne došlo společností Tricell k opětovnému otevření bývalé Africké laboratoře korporace Umbrelly a vědci Tricellu zahájili vlastní výzkum až do roku 2009. Výzkum byl motivován právě Albertem Weskerem, který po zabití Spencera převzal jeho vizi na stvoření nového světa, k čemuž mu měl posloužit nový a údajně dokonalý typ viru založený na Progenitoru, který byl pojmenován jako Uroboros.


Vlastnosti Progenitoru:

Jak bylo řečeno, mezi netypičtější vlastnost Progenitoru patří jeho schopnost mutace DNA, což umožňuje přetváření genů a skrze infikované buňky tak jistý potenciál k dalšímu vývoji. Progenitor zpočátku reaguje jako běžný virus – po přímém aplikování do živého organismu se usídlí v buňkách, které dále vyvíjí, a sám se šíří za pomocí slučovacího procesu a energie z proteinů. Nicméně přílišná změna buněčné struktury může způsobit nejen zničení původní tkáně hostitele, ale rovněž kvůli ničení mozkových buněk i fatální zhoršení jeho inteligence. Pokud virus hostitele přímo neusmrtí, je pro infikovaného charakteristické zuřivé a násilné chování. Existují však jedinci, kteří jsou vůči viru přirozeně imunní díky specifickému genetickému kódu. Tito tzv. „Progenitor-lidé“ nejsou vystaveny negativním následkům Progenitoru a naopak získávají opravdu evoluční atributy, jako například zvýšenou inteligenci, sílu a s jistou nadsázkou dosahují téměř biologické nezranitelnosti.


Varianty viru:


Typ-A
Mutantní kmen Progenitoru vytvořený v Arklayské laboratoři a použitý pro experimenty na lidech ve snaze vyvinout kmen, který by řadě hostitelů umožnil přežít jeho účinky. Tento kmen byl aplikován Jessice Trevorové, avšak virus se nepřizpůsobil jejímu DNA a ta nakonec zemřela.


Typ-B
Kmen vyvíjený společně s Typem-A. Tento Typ-B byl aplikován pro změnu Lise Trevorové a na rozdíl od výsledků její matky, se dokázal úspěšně spojit s její DNA. Avšak mezi vedlejší účinky patřilo degradace její inteligence a kvůli zničení tkáně i fyzická devastace.


Prototyp virus ( někde označován jako Typ-C)
Experimentální varianta založená na Progenitoru vyvinutá pravděpodobně doktorem Williamem Birkinem výhradně pro projekt Wesker. Tato varianta na základě případu Alberta Weskera umožňovala zejména vedle klasických charakteristik Progentoru znovu oživit odumřelé buňky


Doplňkové chemické látky



P30
Po nějaké době od pádu Umbrelly byl výzkum Progenitor viru převzat společností Tricell a tento výzkum přinesl vlastní výsledky. Jedním z nich bylo vyvinutí podpůrné látky označované jako P30, pomocí které mohl člověk dočasně získat nadlidské schopnosti a navíc mohl zůstat zcela pod kontrolou, a to bez výrazných fatálních fyzických změn. Zaznamenaným uživatelem této látky byla Jill Valentinová, do které byla látka dávkována pomocí speciálního zařízení umístěného na její hrudi. Dávkování bylo nutné pro zajištění adekvátního účinku, protože chemikálie se po aplikování rychle vstřebávala a její účinky vyprchaly. P30 byla dokonce široce nabízena na trhu, aby se pomocí ní mohly získat další prostředky k financování Uroboros projektu.


PG67A/W
Látka vyrobená Tricellem a užívána Albertem Weskerem. Jednalo se o stabilizátor kvůli nevypočitatelným vlivům pozdějších stádií Prototyp viru v těle Weskera. Přesné množství v užívání této látky mohlo napravit nestabilitu viru, avšak v případě předávkování mohlo hostitelovi uškodit a působit více toxicky. Bližší informace o této látce chybí a jen se předpokládá, že by mohla být založená na Progenitoru.














© 2011-2017 Tricell.cz, Resident Evil Fansite
Poslední novinky:     Resident Evil 7 získává první DLC „Banned Footage vol.1“   •   RE7 Live-action trailer   •   Může být Glenn Arias agent Hunk?   •   Stahujte fanouškovské demo Resident Evil 3.5   •   Druhý trailer na Resident Evil: Vendetta