Paměti Carly

„Již brzy stvořím tomu člověku ten nejodpornější svět.
To dítě spočívající na dně moře stále pěkně roste.
Kukla se napříště má taky otevřít.
Můj nejlepší výtvor ke stvoření toho nejlepšího světa.

Takový svět, co nejvíce nevhodný pro toho muže, je nejvíce vhodný mě...

Ale toho vyděděnce mi je i líto. Protože si říkám s jakou velkou námahou se tělo tohoto muže promění na něco vhodného, co bude patřit k tomuto světu.

Stabilita, kterou tak zbožňuje.
Ta neotřesitelná rovnováha.
Toho už nikdy nedosáhne, jeho tělo bude pořád a pořád mutovat …“