Albert Wesker


Incident v sídle, tragédie v Raccoon city, incident v Antarktické laboratoři Umbrelly započatý na ostrově Rockfort, incident v Kavkazské laboratoři v Rusku a únos dcery amerického prezidenta.

V pozadí všech těchto případů byla bez rozdílu potvrzena role jediného muže. Je jím Albert Wesker. Není přehnané tvrdit, že i tento incident byl zažehnut právě jeho aktivitami.

Wesker, doposud ve svých rukách držel t-virus, G-virus, virus t-Veronicu, Plagu a další viry a organismy. Vyzbrojen výše uvedenými získal u společnosti konkurující Umbrelle důležité postavení a stejně tak bohatství a úctu. Po materiální stránce měl všechno.

Ale uvnitř něho ho vždy něco znepokojovalo. Byla to existence zakladatele Umbrelly, Oswella E. Spencera.

Wesker si Spencera mohl změřit už kdysi dávno. Co říct na to, že Spencerovo nadbytečné investování do vývoje bio-organických zbraní (B.O.W.) bylo vlastně dost zvláštní. Výhodou biologických zbraní bylo původně to, že mohou být vyrobeny poměrně bez větších nákladů. Za předpokladu jejich spojení s běžnými zbraňovými systémy nebyl tak intenzivní vývoj B.O.W. doposud zapotřebí. Proč tak ale trvá na B.O.W? Aby si mohl odpovědět na tyto otázky, nechal se Wesker přeložit ke Zpravodajské divizi Umbrelly.

A tyto otazníky se znovu začaly v jeho hlavě vynořovat. Aby na ně našel odpovědi, pátral Wesker po místech, kde by mohl Spencer pobývat. Nicméně Umbrella se později rozpadla a Spencer se více než předtím uchýlil do ústraní neznámo kam. Wesker využil všeho, co měl, peníze i čas a rovněž v organizaci všechen svůj vliv, aby nakonec Spencera vyhledal.

Za brzké podzimní noci, během silné bouřky, navštívil Wesker Spencera na jeho starém hradě v Evropě. Spencer zvažoval, zda má být při spatření Weskera nějak překvapen a hluboko v jeho vyschlých propadnutých očích se mihnulo zlověstné potěšení.

„Tak jsi zpátky....“

Spencerův oslnivý smích se mísil s jeho suchým vykašláváním.

Znovu se mohl Wesker přesvědčit o skutečných úmyslech tohoto starce. V době, kdy Wesker působil v Umbrelle, se tenhle pocit dostavoval už mnohokrát. Přítomnost nepříjemného pocitu ztěžka vyzařujícího z tohoto starého ochablého člověka připomínajícího seschlou větev. Všechna pohlcená absolutní moc, která dovolovala jeho záměrům tančit jak bylo libo. To byla příčina, která Weskera znepokojovala, to byla totožnost toho obrovského znepokojení, které se v něm skrývalo. A jakmile to vyšlo na povrch, Spencer začal rozprávět.

Pro Spencera byl vývoj bio-organických zbraní pouze prostředek jak dosáhnout jeho skutečného snu. A tímto jeho skutečným snem bylo prostřednictvím viru zajistit novou etapu lidstva. Zánikem dosavadního moderního druhu člověka trvající 200 000 let a zrozením nové lidské rasy. A vytvořit utopii s novou lidskou rasou, ve které by se on stal Stvořitelem, to bylo jeho pravým úmyslem.

Aby tyto pokřivené ideály uskutečnil, zaměřil se na tři věci.

První byl „Progenitor virus“. Bez Progenitor viru bylo pro něj vytvoření této utopie pouhým snem. A právě díky existenci viru Progenitor mohl tohoto snu ve skutečném světě dosáhnout.

Druhou věcí byla „Umbrella“. Vývoj zaměřený pro zbraňové účely představoval perfektní příležitost, jak podpořit výzkum kolem Progenitor viru, aniž by byly jeho úmysly odhaleny. Benefity dosáhnuté Umbrellou pro něj byly podružné.

A třetí záležitostí byl "Wesker". Utopie, kterou si Spencer představoval. Kde ti, kdo tam budou žít, budou muset reprezentovat ideální lidské bytosti. Pak co bylo ideálním člověkem?

Nově zrozená lidská rasa, za jejíž evolucí stál Progenitor virus. To bylo pochopitelně základním předpokladem. Avšak, co kdyby se setkalo s osobou, která evolucí prošla, ale která nebude stejného mínění?

Přestože se vyvinou a získají nadlidskou sílu a inteligenci, vědomí těchto osob, smysl pro morálku a zdravý rozum se u nich změnit nemusí. K čemu by to vedlo, kdyby líní a nezpůsobilí se stali součástí nově vzniklé lidské rasy? To pošpiní jeho celou utopii, bude to skvrnou, která nikdy nezmizí. Byla by to situace, které muselo být za každou cenu zabráněno.

Proto se Spencer rozhodl zahájit jednoduchý projekt.

Tento projekt byl pojmenován po vedoucím tohoto výzkumu jako „Projekt Wesker“.

V souladu s tímto projektem bylo shromážděno několik stovek dětí od každé rasy a pocházejících z celého světa. Všechny, které se narodily velmi nadaným rodičům. Spencer se domníval, že ač nemůže změnit povědomí, morálku a zdravé uvažování, může však vštípit to, v co od počátku doufal.

Každému ze získaných dětí bylo dáno jméno „Wesker“ a poté byly vypuštěni do světa. Pochopitelně pod přísným dohledem aniž by o tom daná osoba věděla. Jejich pozice se různily, ale vyrůstali v prostředí, kde každý z nich mohl získat to nejlepší vzdělání.

O několik let později byl jeden z těchto mladých lidí shledán mimořádně talentovaným a byl poslán do Školícího zařízení pro výkonné pracovníky v Raccoon city. Byl to Wesker, kterému bylo dáno jméno Albert.

Následné výkony Alberta Weskera Spencera těšily. Podle Spencerových měřítek se dalo říct, že v tomto Weskerovi se odrazovala přesně ona kvalita pro novou lidskou rasu. Ale také i další Weskerové byli podobní.

Takže se Spencer rozhodl v projektu přistoupit k další fázi. Rozhodl o aplikování prototyp viru všem Weskerům.

V podstatě se jednalo o „test“, který měl určit ty neslibnější Weskery. Někteří virus dostali na doporučení svých přátel, jiní jako součást lékařského vyšetření, některým byl virus podán násilím.

Přirozeně nebyl výjimkou ani Albert Wesker. Virus pro experimentální fázi obdržel od svého kolegy Williama Birkina, a aplikoval si jej sám pro své vlastní intriky.

Výsledek tohoto „testu“ byl příliš drastický. Většina Weskerů zemřela a přežilo jich jen zlomek. A jeden z těchto přeživších, Albert Wesker, navíc poté někam zmizel.

Byla to „Spencerova existence“.

To bylo skutečnou podstatou znepokojení, které Wesker neustále pociťoval. Wesker se Spencerem začal zabývat, protože byl nasměrován k tomu, aby se zajímal. A s očekávaným záměrem Spencera se Wesker vrátil zpátky.

Ovšem Spencer se v jednom přepočítal. Záruka hluboko vrytá do Weskerova myšlení byla efektivní proto, protože byla záhadou. Pokud Wesker poznal pravou identitu, nebylo důvodu, aby se k ní poslušně vázal. Navíc ke všemu zestárnul, a byl o to víc starcem blížící se ke své smrti.

„Bůh.... chápu. Převezmu to.“

S těmito slovy se Wesker sám zbavil okovů.

Bylo jen shodou okolností, že se jeho bývalí podřízení Chris Redfield a Jill Valentinová znovu angažovali? Wesker to vnímal jako zjevení. Současná lidská rasa, která se stále a stále vměšovala do jeho plánů.

Vskutku, asi tu je pro evoluci místo.

Pronesl si v duchu Wesker.

A potom, co Wesker přečkal události na onom místě, se za pomocí svých finančních prostředků, výsledků z virových výzkumů, a s využitím své pozice uvnitř jisté farmaceutické společnosti, znovu uchýlil do ústranní. A uskutečnil opravdový „Projekt Uroboros“ a zahájil kroky k tomu, aby se on mohl stát Stvořitelem nové generace.

Resident Evil 5 dokumenty / documents














© 2011-2017 Tricell.cz, Resident Evil Fansite
Poslední novinky:     Resident Evil 7 získává první DLC „Banned Footage vol.1“   •   RE7 Live-action trailer   •   Může být Glenn Arias agent Hunk?   •   Stahujte fanouškovské demo Resident Evil 3.5   •   Druhý trailer na Resident Evil: Vendetta